zpět: úvod
autor cestopisu: Pavla Dvořáková
Odkazy:
Fotografie z cest - Laponsko 2007
LAPONSKO
9.3. – 25.3. 2007
Pátek 9.3.
Výjezd z České Lípy kolem 12h (teplota kolem 10st).
V Novém Boru nabíráme Vláďu, v Děčíně Fildu (kolem 14:30)
Cesta: ČL – Dečín – po dálnici na Drážďany – Berlín – Rostock (trajekt do Trelleborgu(SW))
Do Rostocku jsme dorazili po 20h a to jsme se ještě zdrželi průjezdem Berlína – lepší objet přes Frankfurt!!!!
Trajekt vyjížděl ve 23:15 přesně, cca 1000Kč na osobu (i se započtením auta, bez kajuty – spát se dalo v „sedací kajutě“)
Sobota 10.3.
Budíček: v 5:15 z repráku na trajektu
6:45 Trelleborg (čepujeme naftu 1l/10.19SEK), teplota kolem 3st
ŠVÉDSKO
Cestou na sever přibývá sněhu (do půlky Švédska ale nebyl v podstatě žádný), benzínky jsou otevřené většinou pouze do 22h.
Cesta perfektní, po dálnici – časté veřejné záchodky(zdarma, v perfektním stavu) a odpočívadla s info-tabulemi.
Stavíme asi pětkrát + 2h spánek. Kluci se střídají, takže frčíme.
Neděle 11.3.
FINSKO
Kolem třetí hodiny ráno průjezd finské hranice, bez pasové kontroly. Časový posun o 1h +. Levněji než ve Švédsku.
Kolem 13h konečná: Saariselka (z ČL cca 2650km), parkujeme u supermarketu. Kolem 15h vyrážíme v plné zbroji k prvnímu srubu. Vstup do NP Urho Kekossena cca 0.5km, dobře značen. Míříme na srub RUMAKURU, 6km po značené a upravené stopě.
RUMAKURU: starý, nespací srub (= nejsou postele), 9 se nás vešlo v pohodě – na lavice. Bez sauny a extra výhledů. S vařičem.
Počasí: odpoledne kolem nuly, polojasno. Sněhu mrtě.
Pondělí 12.3.
Budíček: 6:30, vyrážíme kolem deváté
Cíl: srub LANKOJARUI, celkem najeto 20km
Počasí: ráno mínus 2 až 4, chumelí, přes den už jen fučí, později polojasno-jasno a kolem nuly.
Trasa: ještě 4km po upravených trasách, pak už vzhůru do divočiny. 8km na RAUTALAMPI (kde svačíme), dalších 8km na LANKOJARUI (ty byly chvílemi i nepříjemné – hupy)
LANKOJARUI: pěkný srub i s postelemi (pro 12), vařičem, u jezera (= s lepší vodou, než ze sněhu), bez sauny.
Zážitek dne: kolem 21h půl hodinu trvající polární záře + seznamujeme se s mladým Finem (Jonnes), který s námi pokračuje i na další srub
Lapálie dne: Fany si narazil kotník (neskákat ze střechy!)
Pozn.: v obou srubech zápis od dalších Čechů (Eva a Eva s Lubošem)
Úterý 13.3.
Budíček: : 6:30, vyrážíme kolem deváté
Cíl: srub SARVIOJA, celkem najeto 20km
Počasí: ráno kolem mínus 6, slabě mlhavo; přes den mínus 2 – nula a polojasno/jasno
Trasa: prvních 5km podél meandrů potoka/říčky, pak uhýbáme doprava podél dalšího potoka (nádherná podívaná), následuje stoupání pod vrchol Kaarnepaa (530 m.n.m) …srub kolem 180m nad mořem. Poslední km tedy sešup.
SARVIOJA: s vařičem, menší ale též pro 12 lidí (postele nad sebou), bez sauny.
Dojeli jsme Evu a Evu (záhada vyřešena, byla to mamka s dcerou) + dcery přítel.
Lapálie dne: praskají nám tkaničky u bob, všem – pěkně postupně J (doporučení: kvalitní repka, či jiný téměř nezničitelný materiál)
Středa 14.3.
Budíček: 6:30, vyrážíme kolem deváté (ať děláme, co děláme, v devíti lidech to prostě po ránu trvá…)
Cíl: KIRTAMAJARVI, za den nakonec celkem najeto přes 20km
Počasí: přes noc nasněžilo, ráno teplé (kolem nuly), přes zataženo/polojasno ke konci až jasno s deseti stupni
Trasa: údolíčkem, přes kopec, závěr k srubu přes úžasné (rozlehlé) jezero až na srub
KIERTAMAJARVI: menší, ale nádherný srub u jezera (pro 8), bez sauny, spaní pouze dole.
Lapálie dne: od rána se mění teplota vzduchu i sněhu, je vážně obtížně namazat
Zážitek dne: ten dojezd přes jezero, fakt paráda! + kluci si dělají vanu v jezeře (zbytečně navařili přes 30l vody L)
Čtvrtek 15.3.
Budíček: 6:00, vyrážíme v 8:15 (domnívali jsme se, že nás čeká jeden z nejtěžších úseků)
Cíl: 25km (prý, mně se nezdálo) vzdálená ANTERINMUKKA
Trasa: parádní!, přes jezero podél potoka až k finsko/ruským hranicím, pak podél nich (a podél dalšího potoka). Sice jedno kvalitní stoupání, ale to se = následující kvalitní sjezd J. Velmi pevný podklad, jelo se prostě dobře.
Počasí: v noci pod mínus deset, přes den mínus pět a naprosté azuro.
ANTERINMUKKA: teoreticky pro 12lidí, s předsíní, krbem, vařičem a SAUNOU!!
Zážitek dne: sauna, která je dole pod srubem (u příjezdové cesty). Taky ale výhledy. A hned ráno, za východu slunce jsme pozorovali asi přes sto finských vojáku. Na běžkách v bílém. I nám zamávali J
Lapálie dne: na srubu se sešlo hned několik skupin (my dorazili už kolem 14h a to jsme se cestou slunili až jsem z toho měla puchýře). Naprosto neotužilí Španělé a skupinka českých Crafťáků (nakonec hodně prima chlapy z Prahy a Jablonce). Češi spali ve vnitř. Španělé situaci vyřešili tak, že chlapi spali v předsíni, ženský venku! Na seníku.
Pozn.: I tady platí pravidlo, kdo přijde poslední, má právo na vnitřní prostor. V jejich případě (byli to nějací nagelovaní frajírci) jsme se tím ale neřídili. Nepřijeli po tmě a vyřízení, přijeli půl hodinu po nás a v nohách měli neuvěřitelné 4km. Takže smolík.
Pátek 16.3.
Budíček: v 7h, vyrážíme kolem 10h
Počasí: noc se slabou polární září (polárními „fleky“), ráno chumelí, je celkem teplo; kolem poledne se vyjasňuje opět do úplného azura.
Cíl: TAHVONTUPA, celkem najeto 20-22km.
Trasa: zatím nejvýživnější (ovšem díky zkratce!), první 4km sice rovinka - já ovšem nebyla schopna rozumně namazat (4krát a nic, nakonec volím klister a z běžek mám rázem skialpy). Skialpy se však hodily do následného kopce, stoupáme zamrzlým korytem potoka. To se mi moc líbilo. Cca 8km. Dlouhé, táhlé, mírné. I zbytek trasy se měl dojet podél potoka. Stopy skútru se často ztrácí a je třeba občas brodit (zpětně už ovšem nechápu proč, stačilo se držet levé strany potoka a pak se i s ním stočit prudčeji doleva). My ovšem zvolili zkratku uhnout předčasně (doleva), přes kopec. S pomocí GPS. Dalších 8km se tak totálně brodíme sněhem, nejdříve nahoru, chvílemi dolu a zas nahoru, svah chvílemi tak prudký, že běžky musí dolu, ztrácíme se mezi stromy. Slunce pomalu zapadá (nádherně), ke srubu sjíždíme po tmě. S čelovkami. Nezapomenutelný zážitek. GPS přeci nelže J
TAHVONTUPA: otevřená část pro 8, SE SAUNOU, u potoka, BEZ VAŘIČE!!!
Zážitek dne: výhledy na kopce, vyjasňování (ta krásná – neskutečně modrá), západ slunce, sjezdy a pády + večer jsme ještě hráli člověče (ten kdo neodpadl hned po pozdní večeři)
Lapálie dne: na mokrý sníh se špatně maže L
Sobota 17.3.
Budíček: nebyl!, máme „rest day“, přesto částečně (že Vláďo? J) vstáváme po 8h; zbytek (až na Vláďu) se probouzí po zavolání „sobi, sobi!“
Počasí: noc jasná, se slabou polární září; ráno chumelí a je mínus deset stupňů, kolem poledne přestává, večer se vyjasňuje.
Trasa: 7 km tam a 7km zpátky na srub PEURASELKA. Nejeli všichni. První 4km moc pěkná cesta podél říčky, pak už teda (podle mého) nic moc cesta lesem, ale s výbornou stopou, a tak se jelo moc dobře.
Srub PEURASELKA: malý, pěkný, s vařičem, bez sauny, u potoka, spaní pro 5-6lidí.
Zážitek dne: sobi a sobice všude kolem, v potoku jsme našli sobí čelist – tak máme všichni na památku zub; sauna – nová, velká a velmi teplá! + francouzské sýry a belgická čokoláda (z Tomova batohu)
Lapálie: sojky
Neděle 18.3.
Budíček: nebyl, ale vstáváme po 7h, vyrážíme po 11h
Pozn.: opět pozorujeme sobi.
Počasí: ráno sněží (je kolem nuly), přes den kolem 5 stupňů a částečně se to protrhalo; protentokrát však přetrvalo spíše pošmourno
Cíl: HAMMASKURU, celkem najeto cca 20km
Trasa: původně to mělo být hodně pohodových 12km, u srubu SILUANRUOKTU jsme ale neodbočili a tak jsme nakonec ujeli těch 20km; podél potoka, mírné stoupání, nádherné pláně, pak lesem ke srubu (1,5km před ním týpíčko HAMMASKOTA – pro 3, s kamínkama)
HAMMASKURU: pro 12, s vařičem, u potoka, bez sauny a extra výhledů …je ale bezva prostorný
Zážitek dne: ranní sobi, nádherné pláně, večerní opékání špekáčků (v kamnech)
Lapálie dne: bloudění, Fany ztratil mojí karimatku a pláštěnku (svojí)
Pondělí 19.3.
Budíček. Kolem 7h, vyrážíme po 10h
Počasí: je kolem nuly, ráno sněží, přes den přestává a je celkem teplo, k večeru opět sněží
Cíl: jezero LUIROJARVI – později ale srub TUISKUKURU, celkem najeto 25km
Trasa: celkem náročná, na začátku se vracíme směrem na týpíčko, pak odbočujeme doprava – na jezero Luirojarvi (tam jsme chtěli původně zůstat, je to chatová oblast i se saunou, ale pokračujeme na další chatu) = 17km, stoupáme a následně klesáme 8 km na TUISKUKURU.
TUISKUKURU: teoreticky pro 12 (spalo nás tam ale 14), s vařičem, bez sauny, u potoka
Zážitek dne: soužití se staršími Finy – měli typické dřevěné hrnečky „kuksy“ a vypráví co a jak + zákusek s polenty „Ala co igelitky daly“
Lapálie dne: soužití s Finy – hlavně ten vedle mě strašně, ale opravdu strašně chrápal L
Úterý 20.3.
Budíček: už nezvoní, vstáváme kolem 7:30 (morálka upadá), vyrážíme po 10h
Počasí: ráno svítí slunce (je kolem nuly), přes den polojasno/zataženo (kolem 4st)
Cíl: SUOMUNRUOKTU, celkem najeto cca 17km
Trasa: parádní soutěskou (musí se brodit, přeskakovat), pak podél potoka = prvních 6km; následuje mírné leč pravidelné stoupání/klesání (klesáních je ale míň) až ke srubu. Slabší povahy poslední kopec šlapou pěšky (zas problémy s namazáním)
Zážitek dne: vysloveně luxusní srub, soutěska + rumová párty s Crafťáky
Lapálie dne: rozhodně mazání (z mého pohledu: první 3km super, pak už tragédie…)
SUOMUNRUOKTU: opravdu super, sice bez sauny, ale u potoka, s vařičem a novým vybavením, teoreticky pro 12
Pozn.: od zkušeného Radka (závodní voskař) jsem dostala půl hodinovou přednášku jak namazat (nejlépe na celý – i proměnlivý – den)
TAKŽE:
· V ČR: nejlépe modrý a červený SPECIÁL (EXTRA)
· Rozdíl mezi MODRÝM OBYČ × MODRÝM EXTRA
= modrý extra se hodí na přechod mezi modrým obyč a fialovým = nejlepší na teploty kolem mínus 3 až 4 stupně, ale osvědčil se i na teploty nižší (= má jinou konzistenci než modrý obyč)
· KLISTR se maže do stromečku a MUSÍ se dobře rozetřít (= v teple, neměl by se dostat do drážek běžky)
· Klasický vosky se můžou klidně mazat venku, do křížku a není třeba je žehlit
Pozn.: vosky EXTRA-SPECIÁL vznikly tak, že se dřív původně míchaly dvě po sobě jdoucí barvy, a tak se rovnou udělala jedna navíc.
Středa 21.3.
Budíček: nebyl, ale vstali jsme před 7h, vyjíždíme kolem 9:30
Počasí: ráno kolem mínus deseti, jasno; teplota přes den stoupala k nule, jasno zůstalo J
Cíl: RUMAKURU (civilizace), celkem najeto 22km
Trasa: prvních 10km zprvu mírné stoupání, později náročnější ale parádní stopou (a při parádním počasí – NOTHING PROBLEM), nádherné výhledy na kopcích; dalších 5km: spíše sjezd do KIILOPAA (středisko jako Saariselka), kde svačíme ve vyhřátém hotelu; zbývajících 7 km: nejdřív kousek po červené, pak jsme se sice drželi cedule Rumakuru, ale trasa byla kvůli výcviku policejních psů uzavřená – my jim tam vjeli, policajti nás poslali obklikou. Nevyšlapanou cestou. GPS se hodila. Zbývající 3km už jsme dojeli po upravené (a nám již známé) trati. (Fany, Filda a Zdenda si to zkrátili roklí – kilometrově = ne časově)
Lapálie dne: prý už se mezi některými členy objevila tak trochu ponorka (já si ovšem ničeho nevšimhla)
Zážitek dne: opět výhledy na krajinu, na kopce + skleněné sochy u hotelu
!!! + Pepik ještě večer dojel (6 a 6km) do auta pro whisky a vodku (kterou chtěl Fáči původně zpeněžit) a do marketu. Děláme si vodka/whisky párty ( s džusem! a colou). Byli jsme tak přejezení a přepití, že nám Dave dal tabletky na trávení (pozn.: Dave má třetinový žaludek, proto ty pilulky)
Čtvrtek 22.3.
Budíček: v 6h, vyrážíme po 8h
Počasí: Urhho se s námi loučí jasnou oblohou a nízkými teplotami (kolem mínus desíti st)
Trasa: 6km po upravených tratí do Saareselki
Po deváté hodině už pakujeme věci do aut, nákupy jídla a suvenýrů. Blízko parkoviště je pěkné i-centrum. Kolem 12h vyjíždíme na sever, do cca 80km vzdáleného Inari. Inari by mělo být tradiční laponskou vesnicí/městem (s chovateli sobů, workshopy – kde si lze prohlédnout výrobu kuks, nebo pleteného zboží, nožů aj.). Je tam taky skanzen. Ten je prý supr, ale je na dlouho a mi potřebujeme jet. Workshopy nebyli zas tak extra, laponce jsme v podstatě nepotakali žádné (samí blonďáci), hodně suvenýrů… Nechcete-li do skanzenu, zbytečně bych nezajížděla.
Inari opouštíme po 15h s tím, že pro mě byl největším zážitkem pendrekový nanuk J (nebo spíš L)
A míříme na Helsinki. Po 22h parkujeme cca 30km před Oulu (na odpočívadle se záchody i přístřešky)
Kluci si ještě pečou párky, já usínám v autě (kluci venku).
Pátek 23.3.
Budíček: vstáváme před 7h, vyrážíme po 9h
Počasí: jasno a dost mínus
Na záchodech (velkých, pro postižené lidi) si děláme guláš – bylo tam teplo.
Cíl: HELSINKI a pokud možno, ještě se přepravit do Talinu.
Už před 18h stojíme před první z přepravních společností. Postupně objíždíme všechny a neúspěšně, páteční noc je vyprodaná.
Ve Vikingu jsme dostali šanci najet si k naloďování a počkat, ale o 3 osobáky to nevyšlo – kdybychom to věděli hned, vyšlo by to. Ostatní společnosti si nepamatuji, byli alespoň tři. Všechny ferry společnosti sídlili v přístavu a byli dobře značené.
Šli jsme si tedy prohlédnout noční Helsinki, koupili si předražené pivo – 5eur (ještě ke všemu v české restauraci Vltava) a ustlali si na parkovišti před Vikingem. Noční parking měl být zdarma, tuším že do 7h ranní a ráno tam fakt projížděl kontrolor. Nás ale kupodivu (i po té sedmé nechal na pokoji; my se pak preventivně přesunuli na parkoviště k tržnici). Noční Helsinki byly ale jinak prima, překvapilo nás jak nezřízeně tam mladí paří. Památky nasvícené a zajímavé.
Sobota 23.3.
Budíček: kompletně vstáváme až po 8h
Fany s Fildou jedou ještě s jedním Čechem, který zůstal v Helsinkách viset jako my, do společnost Tallink (která byla v pátek k nenalezení). Je však plno, kupujeme Vikinga na 12:30 (cca 600Kč na osobu i se započtením auta)
Počasí: azuro od rána a kolem 4st, od moře jde však kvalitní chlad a kluci venku přes noc celkem slušně vymrzli; přes den se teplota vyšplhala k 10st
Po 10h (umýt a nasnídat jsme se byli v prostorách Vikingu, otvírá v 8h) vyrážíme auty na antique trh a klasický trh (kde si kupujeme bramborový tmavý chléb – pro změnu nasládlý) a kluci vysněná bílá trička s tematikou Laponska.
12:30 opouštíme Helsinky, trajekt naplněn k prasknutí; máváme Finsku, obědváme, spíme, nakupujem…
Po 16h jsme v Talinu. Asi 2h procházka centrem (parkujeme zdarma hned kousek od trajektu, u baráků) stojí za to. Nádherné město, na to že je hlavní a že jsme byli v centru už i přijatelně drahé.
Nabíráme benzín a vyrážíme. Zbytek Estonska, Lotyšsko a Litvu pouze projíždíme. Poznatek z benzínek. Je tam stejně draho nebo i levněji než u nás (půlka chleba 15Kč na naše, kafe 20Kč a tak)
Po půlnoci se Fany střídá s Dejvem a kolem 5:30 jsme 30km před Varšavou.
Neděle 25.3.
Pořádné spaní se nekonalo, nekonal se tedy ani budíček.
Kolem 7h vaříme vodu, záchodkem a snídáme. U Varšavy se rozdělujem. Na českou a moravskou skupinu. Loučení a každý se vydáváme jiným směrem.
Česká skupina: kolem 11h Varšava. Na konci špatně značeno a tak opět decentně bloudíme. (díky mé navigaci jsme komplet projeli i Rigu a pak ještě nějaké jiné větší město – za to už jsem ale nemohla já J)
Počasí: luxus = slunce a odpoledne přes 14st
Silnice v Polsku, strašné! Samá díra a samý náklaďák.
Poz.: E+Lo+Li silnice v dobrém nebo zcela novém stavu. Jen v Lotyšsku (myslím) chyběla namalovaný střed a krajnice, což v noci bylo fakt nepříjemné. (Věřím, že ale tohle už je dodělané)
Jedem, co to dá, stavíme pouze ve Wroclavi. Na doporučení. A opět to stojí za to. Nádherný střed. Parkujeme v centru, za mírný poplatek. V patrových garážích. Nešlo nám sehnat nic jiného. Musíme tedy vyměnit trochu pěněz. Eura neberou. To se v centru nakonec podařilo.
Wroclav opouštíme před 14h. Kolem 15:30 jsme před Jeleni Ghorou, kde naposledy nabíráme naftu, kafujem a mufinujem.
Na všech polských benzínkách se platí záchody! A neberou eura.
------------------------------
Finský i švédský kafe je silný, mně moc chutnalo (někomu se zdálo kyselý). Na benzínkách se za záchody nemusí platit. Ve Švédsku lze zaplatit eury, vráceno dostanete v eurech (alespoň, co jsme zažili my). V Estonsku taky. Jinak jsme platili kartami. Bylo dobré, že jich bylo víc, protože s některými se vyskytly problémy.
SRUB = hlavní srub (spací) + 2 malé sruby, kde jsou záchody (suché, s pilinami) a dřevo. U srubů lze nechat i odpad, recykluje se. Dřeva bylo vždycky dost, je nutné ho jen dopřipravit (sekyrka a jiné vždy a všude). Základní nádobí taky. Minimálně jeden kýbl na pitnou vodu, druhý na vše ostatní.
Mapu lze zakoupit v Saariselce.
Není třeba hrotit vstávání (víceméně odjezd), nechcete-li ujet více. Jen jednou jsme dojeli se tmou.
Stmívalo se kolem 20:00, úplná tma byla určitě kolem deváté. (To jsme si nějak nemohli vybavit.)
Celkem najeto KM: Od 202km po 240km, podle toho, kdo se zúčastnil dobrovolného výletu, vracel se do auta aj.
Pepik: 240; Pavel a Tom: 228; Filda: 222 – 224; já: 216; Vláďa: 214; Fany, Dave, Zdenda: 202
CO BYCH UDĚLALA JINAK:
1. Boby: hůlky přidělat repkou, nebo jinou nezničitelnou tkaninou
2. Cibule, česnek = hodně dobrá záležitost. Hodí se do všeho, nedopustit nedostatek. (Ovšem osm chlapů narvaných česnekem a cibulí pod jednou střechou taky nese jisté následky)
3. Víc chleba na svačinu. Doma jsme měli menší hlad než na běžkách. (Jídlo dne nakonec vypadalo zhruba takhle: snídaně vločky, případně polévka/těstoviny s chlebem, svačinky: sladkosti, polední svačina: chleba s něčím, a velká teplá večeře)
4. Není třeba brát houbičku na mytí, na nádobí byli všude šikovné kartáčky. Taky sekyrka, lopata, pila…
5. Vzít si obyčejný pytlíkový čaje (supr přebijí chuť sněhu), skořici a rum.
Náhledy fotografií ze složky Laponsko 2007
